Perfektní pevnost, neprověřená praxí
Jméno získala pevnost po svém zakladateli. Dne 3.října 1780 dohlédl císař Josef II. na položení základního kamene. To se jí ještě říkalo Ples. Tak se nazývala obec, která zde stávala před stavbou. Přejmenována byla až po císařově smrti.
Proč se stavbou pevnosti začali? Marie Terezie musela vybudovat obranu proti pruskému králi Fridrichu II. Ztratila Slezsko a Kladsko, tamější pevnosti bylo třeba nahradit. Volba padla na tuto oblast, protože zdejší řeky mohly být v případě nutnosti vylity z koryt (vojáci se s municí u pasu ve vodě nemohou pohybovat) a protože se Ples nacházel na nejvyšším přírodním návrší v okolí.
Projekt pevnosti vypracoval francouzský inženýr Querlonde du Hamel. Na práci v podzemí byli pozváni kutnohorští havíři. Vojsko dávalo pozor na pořádek a dbalo na dodržování vojenského tajemství. U tesaře Ignáce Pábila se však našly nákresy pevnosti, za což byl oběšen. K této příhodě se váže pověst. Používali kámen, který těžili nedaleko, při tom byl poškozen Braunův Betlém. Pevnost byla dokončena roku 1787. Za pár let se však nepřítel objevil jinde – na západě se zrodila revoluční Francie – a strategické poměry, pro které pevnost vznikla, se tak zcela proměnily.
Josefov stále čekal na nepřítele. Středem bojů se nestal ani ve válce prusko–rakouské, kdy se v této oblasti opět bojovalo. Pevnostní stavidla byla spuštěna, voda se rozlila pod Josefovem. Strhávaly se mosty, padly aleje, aby neposkytly nepříteli ochranu. Rakušané bohužel Prusy nedonutili, aby se pevnost pokusili dobýt. K rozhodující bitvě došlo roku 1866 u Sadové. Že staré pevnosti pozbyly významu, se definitivně potvrdilo ve francouzsko-pruské válce o několik let později.
Josefov ztratil pevnostní status roku 1888. Posádka zde však zůstala a na charakteru města se příliš nezměnilo. Hradby už nikdo neudržoval. Tato situace se změnila, až když byl Josefov prohlášen za památkovou rezervaci Za první světové války zde byl zajatecký tábor a cvičiště branců. Poslední zajatci odešli počátkem roku 1921, záhy se sem nastěhovaly zbytky samostatné haličské armády a uprchlíci z Ukrajiny. Do roku 1924 tu byl internační tábor, později vojenská nemocnice.